středa 12. září 2012

Rob Gonzalves

Neváhej, kam až oblaka plují, byť rozbouřenými mraky
Taky běž;  Není to lež, že cestou nikam nedojdeš
Valy písku a kamení; Také jsou ranění bouřemi
Nad hejnem bělostných racků a labutí nesou se hrdě koráby oblaků
Ve znaku nekonečno, neposkvrněnost jejich početí
...Tak neváhej, běž za nimi než odletí ti ve věčnost
Taková bývá skutečnost

Žádné komentáře:

Okomentovat