Jako dech, který rozplynul se v čase?
Jsi hlasem, který ztich?
Klínem mámy, co zůstali jsme sami?
Nenávratnem?
Dnem, který přijde až tady nebudeme?
Kdo si tě vezme pak?
Jsi bolestí, která nás porodila.
Jsi ta co tu byla, aby nás usmířila s životem.
Nocí jsi? Snem?
Belháš se jako znavená stařena.
Jsi možná právě raněná
Sedíš tu schoulená
Čekáš
Jsi neměnná, pořád jsi to ty.
Láska, ta od té dobroty co léčí
Klečím před tebou v duchu, modlím se k ikoně
Bohatý ten kdo objevil tě, přijal do srdce
jediný chce milovat
Tak sedmibolestná zůstáváš stát
a přijala jsi nás
Žádné komentáře:
Okomentovat